Dobrou paměť většinou chválíme, zapomnětlivost proklínáme. Ale je zapomínání naším nepřítelem? V průběhu historie jsme si zvykli pamatovat důležité události, ty ostatní jsme prostě vypustili z hlavy. Internet a digitální technologie dnes dělají ze zapomínání o kousek těžší oříšek a mění naši paměť i vzpomínky. Jak?
Proč zapomínáme?
Lidé jsou zvyklí na svět, ve kterém je zapomínání normou a pamatování si spíše výjimkou. Mysl zapomíná to, co už víc nepovažuje za relevantní. Zapomínání nám pomáhá soustředit se na současnost a budoucnost. Podle výzkumu ti, kteří příliš lpí na minulosti, mají problém žít a jednat v přítomnosti. Zapomínání také vytváří prostor pro vznik čehosi nového. Abychom se posouvali dál, musíme i zapomínat.
Vzpomínky si vybíráme nevědomky
Lidská mysl si vytvořila účinný mechanismus, kterým balancuje mezi zapomínáním a vzpomínkami. Ve skutečnosti si velmi zřídka sami vybíráme vzpomínky, které si nakonec i pamatujeme. Mozek to dělá za nás, a to většinou během spánku, kdy filtruje naše zážitky.
Ano, tento mechanismus nás občas dokáže naštvat, zvláště tehdy, když si pamatujeme roky nefungující telefonní číslo, ale ani za nic si nemůžeme vzpomenout, kde jsme včera nechali klíče od bytu. Ale tento systém funguje dostatečně na to, abychom dokázali rozhodovat i jednat v přítomnosti.
Jelikož lidská paměť je děravá a jako lidé jsme si toho velmi dobře vědomi. Podstatné události lidstvo zaznamenávalo ať už ve formě fotografie, novinového článku nebo rodinného fotoalba. Tyto události patří k našim vzpomínkám a lidé je ustavičně rekonstruují, interpretují a přidělují jim nové významy. To znamená, že lidé neustále definují a redefinují, co je pro nás jako individua i společnost skutečně podstatné.
Co změnila digitální paměť?
Internet spolu s digitálními technologiemi změnil uchovávání i množství našich vzpomínek. Ve virtuálním světě jsme si vytvořili pomyslné deníčky, fotoalba i historii našich stravovacích návyků. Pokud se digitálních vzpomínek chceme po nějakém čase zbavit, pokud na naše statusy chceme zapomenout, musíme je vědomě vymazat, jinak na nás mohou kdykoliv vyskočit z obrazovky. Poprvé v historii je pamatování si takové jednoduché a zapomínání naopak těžké. Vždyť kdo by se přehraboval ve vlastním profilu, aby vymazal nerelevantní informace nebo bolestivé vzpomínky? Jednodušší je vykašlat se na to.
Zajisté znáte funkci Facebooku „V tento den“. Facebook vám ukáže vzpomínky z téhož dne během předchozích let. Nuž není divu, že tato funkce mnohé nepotěšila, když jim ukázala fotografie s bývalým partnerem nebo partnerkou, které v nich vyvolaly staré a ještě vždy bolestivé pocity.
Viktor Mayer-Schönberger, autor knihy Delete: The Virtue of Forgetting in the Digital Age uvádí, že nemáme vyvinutý mechanismus, který by nám radil, jak vědomě ignorovat minulost tehdy, když už není relevantní. Zapomínání se dělo vždy automaticky. Důsledkem je fakt, že když si něco pamatujeme, přisuzujeme tomu význam a důležitost – vždyť proč bychom si to jinak pamatovali? Jelikož si díky digitálním médiím pamatujeme mnoho různorodých událostí, je otázkou, jaký význam jim přisoudíme, a i to, jaké emoce v nás budou vyvolávat.
Digitální paměť a svět, ve kterém se neodpouští
Dalším otazníkem je vytvoření digitálních soukromých vzpomínek, které jsou potenciálně přístupné dalším osobám. Tak se kanadskému psychoterapeutovi stalo, že mu byl odepřen přístup na půdu USA. Proč? Imigrační úředník si ho proklepl na internetu a zjistil, že kdysi dávno bral drogy. Nuže, do USA vás proto nepustíme!
„Obávám se, že komplexní digitální paměť může lidi přivést do nemilosrdného světa, ve kterém druhým (i sobě) odepřeme schopnost vyvíjet se, růst a měnit se,“ uvádí Mayer-Schönberger.
Ztráta schopnosti zapomínat nemusí být jen pozitivem, ale i prokletím. Když se nám na sociální síti ukáže vzpomínka před deseti lety, která reflektuje lež přítele, budeme ji považovat za aktuální zradu? Přestaneme si odpouštět? Odepřeme lidem možnost osobnostně se měnit? A jak budou naši digitální kolektivní paměť využívat úřady? Upřímně, také nezávidím budoucím historikům, kteří se při psaní biografie o určité osobnosti budou piplat v každém statusu o jejím jídelníčku.
Co číst dál?
Zdroj:
theconversation.com
