Momentálně se objevila zpráva, že Německo čeká ekonomický stimulační balíček o objemu 75 – 80 miliard EUR, což je na dolary nějakých 83 – 89 miliard. Účelem tohoto záchranného balíčku je stimulace a obnova domácí ekonomiky z důsledků pandemie Covid-19.
Představení programu
Německá spolková republika by měla připravit na 60 miliard EUR, zatímco zbytek by doplatily jednotlivé spolkové země. Nicméně, zatím se k tomu nikdo oficiálně z odpovědných lidí nevyslovil více podrobně.
Podrobné představení tohoto programu proběhne ale již následující týden. Nicméně, nyní víme, že se bude asi jednat o daňové úlevy, transferům pro rodiny s dětmi, dodatečné zdroje pro malé podniky, oddlužení municipalit a dotacích do automobilového průmyslu. Což jsou informace od různých politiků, kteří se podílí na tvorbě politiky.
Největší ekonomický propad od konce války
Co se týče samotné německé ekonomiky, tak prognózy jsou velmi nepřívětivé a pravděpodobně dojde k největšímu ekonomickému propadu od konce druhé světové války. Vzhledem k těmto nepříznivým projekcím došlo v Německu už v březnu ke schválení jiného fiskálního stimulačního balíčku o objemu 750 miliard EUR.
Je nepochybné, že se jedná o jednu velkou zoufalost, protože taková fiskální politika skutečně nemá v žádném případě obdoby. Paradoxní ale je, že i přesto, že kvůli této politice přijde Německo o dost peněz plynoucích do státní kasy, tak zároveň chce zvýšit výdaje na dotace.
Nemluvě o tom, že v Německu v podstatě vládne levice, a ta nechce nic slyšet o tom, že tamní zelená politika musí v konotaci na rychle blížící se recesi stranou. Což znamená další klimatická opatření v podobě většího byrokratického aparátu, speciálně daně, tvrdší ekonormy a dotace pro různé „zelené“ zdroje energie.
Což samozřejmě všechno aktuální situaci ještě zhorší a upřímně vůbec nechápu, kde na to Němci chtějí vzít. Vlastně dochází k tomu, že stát mnohem více bude zasahovat do národního hospodářství a nepřímo a dokonce i přímo přikazuje, jak se bude vyrábět, co se bude vyrábět, za jakých podmínek a co vše to musí splňovat.
Závěr
Osobně vůbec nejsem rád, co se u našich sousedů děje. Ta tzv. zelená politika se vnucuje čím dál agresivněji, protože v aktuální situaci skutečně nejsou potřeba dotace pro „zelené“ energie a všemožné zpřísňování podmínek v průmyslu.
Když průmyslové výrobě neustále svazujete ruce, tak se poté logicky neobejde bez pomoci státu. Ona je velmi křehká míra mezi tím, kdy je ještě zdravé, aby stát do ekonomiky zasahoval. Tohle už nejen není zdravé, ale naprostý bizár.
Představte si hypotetickou situaci, kdy někomu zakážete vyrábět z materiálu A, tak musí vyrábět z materiálu B. Jenomže materiál B je mnohem dražší a podnik kvůli tomu balancuje nad úplným krachem. Časem se tedy podnik neobejde bez pomoci státu. Tohle nemá se svobodným trhem vůbec nic společného.
Bohatí na každé krizi ještě více bohatnou, zatímco my, obyčejní lidé, máme po ní zdecimované úspory a jsme ještě chudší. Jak přesně funguje mechanismus, který zajišťuje tento přesun hodnoty? Na to jsme se pokusili odpovědět v naší nové sérii. V první části vysvětlujeme, jak vlastně centrální banky v době krize „zachraňují” ekonomiky a jaké katastrofální následky to pro nás má:
Autor: Jaroslav Jarolím
